Investice v Indonesii

Slunce, písečné pláže a celoroční léto. K tomu teplá mořská voda a nádherné potápěčské lokality. I tak lze stručně popsat Indonésii, zemi udávanou za jednu z nejperspektivnějších na světě pro investice. Ovšem vlastnit nemovitost cizincům indonéské právo zakazuje. Jak na to? A kolik zaplatíte za domek na Bali či ve vzdálené Papui?

Nemovitost v zahraničí si pořizuje stále více Čechů. Hledají zpravidla buď v evropských přímořských letoviscích, nebo směřují na Floridu do Spojených států. Možností je ale mnohem více - a to možností výrazně cenově dostupnějších a z dlouhodobého investičního pohledu i perspektivnějších. Jednu z nich představuje investice do indonéských realit.

Indonésie sice nepatří mezi nejbližší země, ale vzdáleností i časem dopravy se blíží jihu Spojených států amerických. Letenka do Jakarty vyjde přibližně na 20 tis. Kč včetně poplatků (v závislosti na sezóně a leteckém přepravci cena kolísá zpravidla v rozmezí 15 až 25 tis. Kč) a letecké spojení do dalších hlavních indonéských destinací je také bezproblémové.

Záměr společnosti PMA Rajawali Investasi Indonesia

Záměrem společnosti PMA RAJAWALI INVESTASI INDONESIA je získat v průběhu pěti let podíl na lokálním trhu v oblasti Bali pozemního stavitelství, zejména výstavby vil. Firma bude dále nabízet služby projektové činnosti a poradenství a management. Společnost chce podnikat pouze na území ostrova Bali - Indonesie

Zakladatelé společnosti jsou Bc. Jakub Pavlicek, Dusan Buda a Marcela Kiss. Každý ze společníků bude vlastnit část podíl společnosti a bude zároveň jejím jednatelem.

Bc. Jakub Pavlicek zná velmi dobře místní trh. Ve firmě bude mít na starosti především řízení stavební činnosti podniku, získávání zakázek a zpracování projektů staveb. Bude dohlížet na kvalitu poskytovaných služeb.

Ing. Dusan Buda pracoval v oboru stavebnictví pro Army Czech Republic několik let. Má teoretické i praktické zkušenosti jak v projektování staveb, tak i v samotné výstavbě. 

Mgr. Marcela Kiss pracovala v Hospitality na vedoucí pozici. Za svoji praxi získala cenné zkušenosti s finančním vedením společnosti.

Hlavní cíle investice

Hlavní cíle společnosti jsou rozděleny podle časového horizontu: Krátkodobé

• Založení firmy a zdárně vyřídit potřebnou administrativu nutnou k její právní existenci.

• Vstoupit na trh a získat ty nejlepší lidské zdroje.

• Úspěšně zahájit researching na Bali a zahájit stavbu vil.

  • Nabídnout zákazníkům tu nejlepší kvalitu.

  • Nabídnout zákazníkům moderní trendy ve výstavbě vil

  • Navazovat kontakty s ostatními stavebními firmami a upevňovat pozici na trhu

Bussiness plán pro Indonésii:

Vlastnictví nemovitostí cizinci

Možnost vlastnictví nemovitostí cizinci není zdaleka samozřejmá. Stačí se ohlédnout do nedávné minulosti České republiky, kdy zahraniční realitní spekulanti houfně zakládali české společnosti s ručením omezeným, neboť jinak vlastnit nemovitost nemohli.

Indonésie je mladá země, která vznikla až po Druhé světové válce, konkrétně dva dny po japonské kapitulaci. K definitivnímu uznání samostatnosti Indonésie došlo až v roce 1949, kdy i předešlý kolonizátor Nizozemí pod mezinárodním tlakem nezávislost Indonésie uznal. A jako mladá země si "svou půdu" hájí víc, než rozvinuté ekonomiky.

V roce 1960 indonéský zemědělský zákon přiřkl veškeré vlastnictví půdy indonéskému státu a vytvořil "vlastnickou kategorii" Hak Pakai, která znamenala právo užívat půdu. Cizincům bylo vlastnictví jakékoli nemovitosti znemožněno, a to i v podobě Hak Pakai. Legální vlastnictví nemovitostí tak možné nebylo vůbec.

Ke zmírnění došlo až v roce 1996, od kdy cizinci mohli získat "vlastnické právo" Hak Pakai k bytům či kancelářským prostorám na 70 let (právo musí po 25 letech obnovovat). A získat skutečné vlastnické právo (Hak Milik) bude nejspíše nemožné i v blízké budoucnosti. Začátkem letošního roku pouze Djan Faridz, ministr pro veřejné bydlení (Menteri Perumahan Rakyat) přislíbil rozšíření Hak Pakai pro cizince na 60 let bez nutnosti prodlužování smluv. Ovšem v takovém případě není možné nákup financovat úvěrem od indonéské banky.

Jednou z možností "vlastnictví" nemovitosti je prostřednictvím místního občana. Vlastnické právo přejde na něj a nejrůznějšími smlouvami se "neoficiálně" přepíše na cizince. I když budou ale vztahy mezi cizincem a místním člověkem podchyceny dvoustrannými smlouvami, vlastnictví podle indonéského práva bude v rukou místního občana. Mohlo by nanejvýš pomoci dvoustranné smlouvy uzavřít mimo jurisdikci Indonésie, aby jejich vymáhání podléhalo jinému než indonéskému právu...

Samozřejmě lze využít i partnera či partnerku. Ovšem pozor! Pokud si na svého druha či družku napíšete vlastnictví nemovitosti, pak ještě před svatbou musíte podepsat smlouvu o rozdělení společného jmění. Pokud tak neučiníte, spadne i nemovitost do společného vlastnictví, a tedy i do vlastnictví cizince, což je nezákonné. Manželům pak poběží roční lhůta, v níž nemovitost mohou buď prodat, nebo převést na Hak Pakai, čímž ovšem ztratí částečně na ceně.

Jednou z doporučovaných cest je "koupě" bytu či domu formou dlouhodobé nájemní smlouvy. To je jeden ze způsobů, který využívají i místní občané. Ovšem pro cizince ani tato cesta není zcela bez rizika. Pokud se během kalendářního roku nezastaví v Indonésii, může mu být nemovitost podle indonéského práva zabavena a prodána. V tomto směru pomáhá manželství s místními, neboť na ně se "návštěvní" povinnost nevztahuje.

Přímé vlastnictví nemovitostí v Indonésii tedy není možné. Je možné využít "méně kvalitní" formy vlastnictví, nebo zákaz "obejít" využitím místního občana, na jehož jméno bude nemovitost formálně napsána. Ovšem pozor, obojí nese nemalá právní rizika. Bez zkušeného a důvěryhodného právníka není radno se do podobné akce pouštět.